Tungussky izbuh
| Data | 30 junija [po st. stilju 17 junija] 1908 |
|---|---|
| Čas | 07:14 (UTC+7) |
| Lokacija | Rěka Podkamenna Tunguska, Jenisejska gubernija, Rosijska imperija (dnes Evenkijsky rajon Krasnojarskogo kraja) |
| Koordinaty | 60°54′11″N 101°54′35″E / 60.90306°N 101.90972°E |
| Drugo nazvanje | Tungussky meteorit |
| Pričina | Nejasna, najvyše věrogodno meteoritny izbuh malogo asteroida ili komety |
| Rezultat | Povaljeno 2150 km² lěsa Izniščenje městnyh rastlin i životin |
| Smrti | Prinajmenje tri |
| Škoda na imutku | Několiko izniščenyh budynkov |
Tungussky izbuh (takože Tungussky meteorit) byl ogromnym izbuhom, ktory se stal utrom 30 junija [po st. stilju 17 junija] 1908, okolo 7:14 Krasnojarskogo časa (0:14 UTC) v Centralnoj Siberiji v Rosijskoj imperiji. Tutoj kataklizm slučil se v oddaljenoj i malonaseljennoj oblasti v tajgě, blizko rěky Podkamennoj Tungusky, i zato imaje tako nazvanje. Udarna volna povalila s nog na zemju několiko očevidcev, ubila prinajmenje tri ljudi, i takože bezsčetno množstvo životin, i razbila okna v radiusu 200 km. Tresěnje zemje bylo zaregistrovano mnogymi rosijskymi i němečskymi sejsmologičnymi stancijami s magnitudoju okolo 5 po škalě Rihtera, podčas togo, kako po cělomu světu byli odměčene atmosferne volny, stvorjene udarnoju volnoju. Od 30 junija do 3 julija, intensivne běle noči byli observovane v zapadnoj česti Evrazije na plošině vyše než 10,000,000 km². Bez ogleda na to, že Rosijska presa i različni korespondenti soobčali o izbuhu v naslědnyh dnjah, do lěta 1921 ne bylo organizovano nikakyh ekspedicij, i to až do časa, kogda prva naučna ekspedicija byla organizovana Akademijeju nauk SSSR pod voditeljstvom Leonida Kulika, ktory odkryl město nahodženja epicentra toliko v lětu 1927.
Priroda tutogo sobytja i jego pričina kako prědže ne sut jednoznačno oprěděljene.
Opis sobytja
[praviti | praviti izvorny kod]Utrom 30 junija 1908 lěta nad Centralnoju Siberijeju proletaje ognjeno tělo. Okolo 7:15 městnogo časa tuto tělo eksploduje v vozduhu i padaje v tajgu na južno blato na kraju rěky Podkamennoj Tungusky, priblizno 60 kilometrov od Kežmy. Mogutnost eksplozije ocenjajut na od 10 do 50 megaton v trotilovom ekvivalentu. Izbuh slučil se vo vyšině 7 – 10 km nad povrhnostju zemje nad nezaseljennoju tajgoju.[2] Prolet objekta atmosferoju byl pozorovan mnogymi svědkami, i jest obyčno opisyvajemy kako jasna žolta kulja ili cilindr, leteči nebesem. Soglasno něktoryh avtorov, byl prolet tutogo objekta atmosferoju pozorovan i na češskoj teritoriji v času okolo polnoči, a leteči žarivo těleso vo velikoj vyšině ako by směrovalo na iztok.[3]

1. (R = 20 km): izniščeny lěs (črvena);
2. (R = 100 km): škody, požary, zagubene životiny (oranžova);
3. (R = 1500 km): zvukova volna (něbeska).
Izbuh (podlě česti svědkov, tri po sobě iduče explozije) byl natoliko silny, že byl slyšny do udaljenosti okolo 1000 km, vyvratil ili prělamal okolo 60 000 000 drěv na ploščě vyše než 2000 km²; razbil okna domov, razkydyval ljudij i zapaloval na njih odědžu ješče v seljenju Vanavara, udaljenom od epicentra na 70 km. Izsbuh se čul na razstojanju do 800 km od epicentra, izbušna volna se registrovala v observatorijah mnogyh gradov světa. Sejsmična volna slěd izbuha jest registrovana sejsmičnami stancijami v Irkutsku, Taškentu, Tbilisi i dalje v Jeně v Němciji,[4] a naslědny ogromny lesny požar byl pozorovatelny s udaljenosti mnogyh sot kilometrov. Do atmosfery se dostalo ogromno množstvo malyh čestic, prěd vsem popela od lesnyh požarov, a v oblasti pobliz izbuha padal černy dožd. Několiko naslědujučih nočij bylo nočno nebo v Evropě udiviteljno světlo, i javjenja, podobne sěvernomu sijanju byly observovane i v srědnoj Evropě. Ljudi v blizkyh oblasteh utrpěli popaljeniny kože, ktore se veliko težko i dolgo izcěljali.
Izčezlo jest věčinstvo jelenjih stad, zajedno so stražnymi psami.[5]
Zatože se na městu explozije ne našel krater, je pravdopodobno, že izbuh slučil se v atmosferě. Kalkulacije sily izbuha se značitelno različajut. Jedni avtori uvodet veličiny 10–25 megaton trotila (čto odpovědaje energije srědnoj velikosti vodorodnoj termojedrnoj bomby), v drugyh zdrojah jest uveděno až 50 Mt TNT. V juniju 2007 lěta italijansky naučnik Luka Gasperini jest soobčil, že odkryl jezero, ktoro moglo vozniknuti iz kratera, stvorjenogo padom meteorita ili jego česti, hipoteza ale dopoka ne byla podtvrdžena, i red naučnikov se k něj odnosi skeptično.[6][7][8]
Hipotezy za objasnjenje
[praviti | praviti izvorny kod]Jestvuje red izvestnyh hipotez za objasnjenje Tungusskogo izbuha i jego pričin.
Izbuh meteorita/komety
[praviti | praviti izvorny kod]Najvyše razprostranjena v světu jest hipoteza, že pričiniteljem izbuha jest meteorno tělo ili ostatočno tělo od komety (vključno jejnogo jedra).[9]
Druge hipotezy
[praviti | praviti izvorny kod]- Vladimir Epifanov i Volfgang Kundt sud prěpoložili, že Tungussko sobytje moglo byti učinjeno izbuhom oblaka metana, stvorjenogo vulkaničnoj aktivnostju[10] (něčto podobno, ale v měnšem razměru, se stalo v lětu 1994 v Španiji). Hipoteza emisije gaza ne objasnjaje observacije bolida i zlo suglasi s odsutstvom v epicentru kanalov gazovoj emisije.
- Hipotezu indukovanogo zemjetresenja sut prědložili A. D. Bělkin i S. M. Kuznecov. Suglasno tutoj hipotezy, jedin od fragmentov Tungusskogo meteorita («Džonov kamenj») jest spadnul na goru Stojkoviča (v zonu razloma) i sposobil zemjetresenje. Voznikavša v sloju permafrosta povrhna sejsmična volna jest povalila drěva v zoně pada meteorita. Byla jest sdělana povtorna petrologična analiza fragmenta Džonova kamena i bylo stanovjeno, že dany topjeny gravelitopěsočnik jest dvukratno prěžival svrhvysoke pritisky, vprvo ako byl iztrgnuty velikym meteoritom iz zemnoj povrhnosti (prědpokladno, iz sěvernoj stěny Poligajskogo kratera) i povtorno pri padu v 1908 lětu.[11][12]
- V lětu 1965 amerikanske naučniki CowanКован i LibbyЛиби sut izrazili hipotezu, že Tungussky meteorit se skladal iz antimaterije, i pri kontaktu s materijeju zemnoj atmosfery se slučila anihilacija, ako materija i antimaterija po sjedinjenju se prevratili v energiju, ne ostavjajuči nikakyh odlomkov.[13][14]
- V lětu 1994 skupina italijanskyh geologov od Bolonjskogo universiteta pod voditeljstvom Luky Gasperini jest prědstavila hipotezu o tom, že kraterom Tungusskogo meteorita može byti jezero Čeko na rěkě Kimču, razloženo 8 kilometrov na sěvero-zapad od epicentra izbuha.[15][16] V 2008 lětu naučniky sut provedli probno vrtěnje dna jezera. Vsi dane sut ukazali na to, že vozrast jezera Čeko ne može byti staršim, než 100 lět, čto suglasi s hipotezoju jego stvorjenja v lětu 1908 vslěd pada nebesnogo těla[17]. V maju lěta 2012 jest pojevila se informacija, že naučnikam udavalo se najdti odlomok legendarnogo meteorita ako ogromny kus skaly razměrom do 20 metrov, na dnu jezera Čeko. Jednakože, dane ne sut podtvrdžene, i jestvujut izslědovanja, principialno oprovrgajuče teoriju italijancev (prisutnost na brěgu jezera drěv, starših 100 lět).[18]
- Vulkanolog V. E. Bykasov jest prědložil versiju,[19] suglasno ktoroj meteorit prědstavjal blok porovitogo materiala vulkani|čnogo pohodženja— pemzy.
Psevdonaučne versije
[praviti | praviti izvorny kod]- Natolčenje Zemje s miniaturnoju črnoju diroju, so slědami v Patomskom krateru.
- Avarija inoplanetnogo kosmičnogo aparata (prědložena izvěstnym sovětskym pisateljem fantastiky Aleksandrom Kazancevym i parodijno razvia Arkadijem i Borisom Strugackymi v povědkě «Ponedělnik načinaje se v subotu»).
- Hipoteza N. A. Saveljevoj -Novoselovoj i A. V. Saveljeva ob antropogennom vozdušnom jedrnom izbuhu[20].
- Naučny eksperiment Nikoly Tesly po prědavanju elektromagnetičnoj energije na veliko udaljenje črěz věžu WardenclyffeВорденклиф.[21][22][23][24] Jednakože, jedinym dokazom sut nepodtvrdžene ako by najdene dnevniky Tesly, kde on o tom pisal. Věža WardenclyffeВорденклиф v lětu 1908 uže davno byla v nefunkcionalnom stanju i ne mogla byti izkoristana v podobnyh eksperimentah.
- Gigantska kuljevidna blěskavica.
- Eksplozija gigantskogo oblaka nasěkomyh,
- i druge.
Bibliografija
[praviti | praviti izvorny kod]- Krinov, E. L. (1966). "The Tunguska Meteorite". Giant Meteorites. Prěvod Romankiewicz, J. S. Oxford: Pergamon Press. str. 125–265. OCLC 490032018.
Gledajte takože
[praviti | praviti izvorny kod]- Тунгусcкий метеорит – загадка 20 века
- 100 лет Тунгуссукой катастрофе Arhivovano iz iztočnika 30 julija 2013.
- Исследование проблем, связанных с Тунгусским метеоритом
- Perplexities of the Tunguska meteorite
- Подкаменная Тунгуска, 1908 г. „Тунгусский метеорит“. „Климат, лёд, вода, ландшафты“ Arhivovano iz iztočnika 13 junija 2012.
- Импактные события типа Тунгусского и происхождение жизни, ст.н.с. А. Е. Злобин, snauka.ru, 14.09.2020.
- Discovery of probably Tunguska meteorites at the bottom of Khushmo river's shoal, Andrei E. Zlobin, arxiv.org, 29.04.2013.
- Quasi Three-dimensional Modeling of Tunguska Comet Impact (1908), Andrei E. Zlobin, aero.org
Zdroje na drugyh viki
[praviti | praviti izvorny kod]- Tutoj članok imaje prěvod iz članka «Тунгусский метеорит» v Vikipediji na russkom (spis avtorov; dozvoljenje CC BY-SA 4.0).
- Tutoj članok imaje prěvod iz članka «Tunguská událost» v Vikipediji na češskom (spis avtorov; dozvoljenje CC BY-SA 4.0).
- Tutoj članok imaje prěvod iz članka «Тунгуски метеорит» v Vikipediji na bulgarskom (spis avtorov; dozvoljenje CC BY-SA 4.0).
Iztočniky
[praviti | praviti izvorny kod]- ↑ Krinov 1966, str. 226.
- ↑ Корочанцев, А. В. (11 maja 2020). "Тунгусский метеорит". Velika russka encyklopedija (na russkom). Rosijska akademija nauk. Bylo arhivovano iz iztočnika 27 februara 2021.
- ↑ "Záhada Tunguzského výbuchu, obrovská explózia na Sibíri v roku 1908 - Záhady.eu" (na slovačskom). 3 mareca 2024. Bylo arhivovano iz iztočnika 3 mareca 2024. Data dostupa: 3 mareca 2024.
- ↑ Rubtsov, V. (2009). The Tunguska Mystery (PDF) (na anglijskom). New York: Springer. str. 318. ISBN 978-0-387-76573-0. Arhivovano iz iztočnika 4 marca 2016.
- ↑ 100+1 zahraničních zajímavostí, 7/2014; Vendula Hrnčířová: Stoletá záhada tunguzské katastrofy
- ↑ "Tunguzský kráter vypátrán". Česká astronomická společnost. 29 junija 2007. Data dostupa: 11 oktobra 2008. Cite magazine requires
|magazine=(pomoč) – na osnově infromacije iz časopisa Nature. - ↑ Tejzr, Ludvík (28 junija 2008). "Tunguzský meteorit: záhada stará sto let". Hospodářské noviny (iHNed.cz). Data dostupa: 11 julija 2021.
- ↑ "Záhada Tunguzského meteoritu: objeveno místo dopadu?". Aktuálně.cz. Economia. 2 julija 2007. Data dostupa: 11 julija 2021.
- ↑ In Siberia in 1908 a huge explosion came out of nowhere Arhivovano iz iztočnika 20 septembra 2018.
- ↑ "The 1908 Tunguska catastrophe: An alternative explanation" (PDF). Bylo arhivovano iz iztočnika (PDF) 4 mareca 2016. Data dostupa: 15 januara 2006.
- ↑ Белкин А., Кузнецов С. (2001). "Тунгусский метеорит имеет… земное происхождение". «Вечерний Новосибирск» (članok v novinah) (na russkom) (02.03.2001). Bylo arhivovano iz iztočnika 14 septembra 2013.
- ↑ Белкин А., Кузнецов С., Родин Р. (2002). "Тайна происхождения Тунгусского метеорита, наконец-то, будет разгадана?". «Вечерний Новосибирск» (članok v novinah) (na russkom) (14.09.2002). Bylo arhivovano iz iztočnika 14 septembra 2013.CS1 maint: multiple names: authors list (link)
- ↑ Cowan, C., Alturi, C.R., and Libby, W.F. 1965. Possible anti-matter content of the Tunguska meteor of 1908. Nature 206:861-865.
- ↑ "Тунгусское Чудо" (na russkom). Bylo arhivovano iz iztočnika 25 aprilja 2010. Data dostupa: 22 februara 2010.
- ↑ L. Gasperini, F. Alvisi, G. Biasini, E. Bonatti, G. Longo, M. Pipan, M. Ravaioli, R. Serra, (2007) A possible impact crater for the 1908 Tunguska Event. Terra Nova, Vol 19 (4), pp. 245—251
- ↑ L.Gasperini, E.Bonatti, G.Longo, (2008) Lake Cheko and the Tunguska Event: impact or non-impact? Terra Nova, Vol 20 (2), pp.169—172
- ↑ Итальянские учёные утверждают, что нашли Тунгусский метеорит Arhivovano iz iztočnika 25 oktobra 2012. // «Огонёк», № 25 (5234), 25.06.2012
- ↑ "Итальянская утка — Тунгуски…". Bylo arhivovano iz iztočnika 8 maja 2013. Data dostupa: 13 januara 2013. // "Лаборатория Нектона, 2012
- ↑ Быкасов, В.Е. (2008). "Тунгусский феномен" (PDF). Материалы конференции, посвященной Дню вулканолога, 27–29 марта 2008 г. Сборник. Oтв. ред. академик РАН Е. И. Гордеев (na russkom). Петропавловск-Камчатский: ИВиС ДВО РАН: 34-41. Data dostupa: 13 oktobra 2026.
- ↑ "Применение антропного принципа к кардинальному решению Тунгусской проблемы" (na russkom). Bylo arhivovano iz iztočnika 3 junija 2013. Data dostupa: 30 maja 2009.
- ↑ Каменов, Огнян (30 junija 2022). "Измамата „Тунгуски метеорит": Великият Тесла признава, че е взривил Сибир" (na bulgarskom). 168chasa.bg. Data dostupa: 15 mareca 2024.
- ↑ Članok «Тунгусский метеорит и время: 101-Я ГИПОТЕЗА ТАЙНЫ ВЕКА»
- ↑ Dokumentalny film «Властелин мира. Никола Тесла» Arhivovano iz iztočnika 6 fevruara 2009.
- ↑ "Властелин мира. Никола Тесла (текст фильма)" (na russkom). Bylo arhivovano iz iztočnika 10 aprilja 2010.

